Jenom kurz?

Kurz animátor? Tak na tuhle otázku jsem měla jasnou odpověď už 5 let... Tedy od doby, co tam začala jezdit má nejstarší sestra.... Nikdy jsem se ale nezamyslela, proč tam vlastně chci jezdit... Brala jsem to jako automatické. Jezdila Lída, jezdila Verča, budu jezdit já. A tak jsem začala jezdit... Potkala jsem „staré známé“, pomalu se začala seznamovat s těmi neznámými a pomalu navazovat nová přátelství... Po pár prvních víkendech jsem už sice znala jména všech přítomných, ale to bylo u většiny skoro všechno, co jsem o nich věděla... Nicméně i tak mi každý víkend dával opravdu moc... A čím víc víkendů bylo za mnou, tím víc jsem zjišťovala, jak moc úžasné lidi mi dal Bůh poznat! 
A pak přišly LANA! Nemůžu říct, že to bylo vždycky snadné, že jsem si nesáhla na dno svých fyzických sil a že to pro mě nebyla zkouška i v duševních oblastech, ale stálo to za to! Byl to jeden z nejlepších týdnů mého života! A já si pořád pamatuju ten pocit, když jsme seděli v kapli na ranní mši svaté. Nebo když jsme se doplazili do kopce se svázanýma nohama k sobě a zavázanýma očima při animátorské hře nebo když jsme po poslední probdělé a prosmáté noci v malé skupince stáli na kopci a čekali až vyjde Slunce... Takové chvíle se nezapomínají a zůstávají v hloubi srdce! A ten týden prostě proměnil naši skupinu, otevřel moje srdce pro druhé a dal mi zakoušet a poznávat Velikost Srdcí mých spoluanimátorů. A já jsem za to Bohu vděčná! Že jsem tam mohla být a zakoušet Boží sílu, když jsem už prostě nemohla dál a ostatní mi pomohli… Že jsem tam mohla být a zažít to všechno! Všechny ty nezapomenutelné okamžiky, o kterých tu třeba ani nemůžu psát, abych nevyzradila ostatním, co vše můžou zažít…
A po Lanech? Každý ten víkend je pro mě obrovským darem!! Vůbec tam být s těmi lidmi, moci se na ně spolehnout, vědět, že je tu vždy někdo, komu se můžeme svěřit. Vůbec to pro mě není jen nějaký kurz, povinnost, ale obohacení… Po obsahové stránce, přednášky, diskuze… Ale také po stránce duchovní! Mše, modlitby!! To je síla, která nejde vyjádřit slovy… A když se pak v kapli rozhlídnu kolem sebe a vidím ty lidi, ty úžasné lidi, z kterých mi jde mráz po zádech, chce se mi brečet štěstím, že zrovna já mohu být v jejich přítomnosti a v přítomnosti Boží!!
A tak bych chtěla poděkovat Bohu za všechno, co mi tam dává prožívat, za každého z mých drahých spoluanimátorů a za to, že mi je poslal do cesty… Chtěla bych poděkovat vám všem, kteří pro nás ty víkendy připravujete… Honzovi a ostatním z centra, týmákům, ať už minulým nebo současným a kněžím… Díky opravdu moc!!! A chci poděkovat i vám všem mým spoluanimátorům!! Za každý váš úsměv, každé krásné slovo… Za všechno!!
A kdo váhá, jestli na animátory jezdit, tak určitě jezděte!! :))