životní vzor

Kdybyste se mě zeptali na začátku prázdnin, kdo je můj vzor, asi bych řekla, že nevím, ale po těchhle dvou nádherných měsících musím říct, že už vzor mám. A dokonce dva. :)

Helena Kellerová byla neskutečná žena. Změnila svět, dokázala to, co nikdo jiný před ní... Ale ona se mým vzorem nestala. Bez své vychovatelky Anny Sullivanové by nevěděla, že každá věc má své jméno, neuměla by pojmenovat Slunce, Vodu, dokonce ani svou malou sestřičku. Bez ní by nikdy nedokázala číst, psát ani mluvit... Je to podobné jako u hlavních hrdinů Pána Prstenů, protože Frodo by bez Sama nikdy k hoře Osudu ani nedošel, nikdy by bez něj nedokončil svůj úkol...

Právě kvůli tomu se mi stala Anna Sullivanová vzorem. Pro svou touhu pomoci druhým vyplnit jejich úkol... Pro svoje obětování se svému okolí, pro lásku a trpělivost s jakou dokázala malou Helenu učit a chápat svět...

Druhou osobností, kterou jsem začala velmi obdivovt se mi stala blahoslavená Chiara Luce Badano. Dívka, jenž dokázala rozdávat radost, pokoj a lásku navzdory své obrovské bolesti. Obdivuji statečnost, se kterou dokázala odevzdat svůj život Bohu, sílu, díky které dokázala bojovat svůj vnitřní boj a vyhrát a lásku, s níž dokázala milovat své okolí i z nemocničního lůžka a tak nekonečně milovat Boha jako nevěsta má ráda svého ženicha...